Potápka roháč

Zranitelný druh.

 

latinsky: Podiceps cristatus

řád: potápky
čeleď: potápkovití
potrava: ryby, plži, žáby, čolci, hmyz
doba rozmnožování: duben – červenec

běžná velikost: 46 – 51 cm, rozpětí křídel 59 – 73 cm, hmotnost 0,8 – 1,30 Kg

Potápka roháč. (Podiceps cristatus) je středně velký vodní pták z řádu potápek a největší zástupce tohoto řádu v Evropě. Vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule, a je tak jednou z nejrozšířenějších potápek světa. K životu přitom preferuje hlubší vodní plochy bohaté na potravu a porosty rákosin, které ji slouží jako úkryt a místo pro hnízdění.

Během období rozmnožování je nápadná svými výraznými tmavými límcovými pery, která jsou nejvýraznější při jejich zásnubních tancích, při kterých se obě pohlaví uklání a představují svému partnerovy kusy vodních rostlin, pro které se potápí pod vodní hladinu a která později slouží jako materiál pro stavbu hnízda. Je monogamní (žije v párech) a živí se zejména menšími rybami, které loví pod vodou.

Fotky na: google.com

Rozšíření

Potápka roháč je široce rozšířeným ptákem. Hnízdí téměř v celé Evropě (zcela chybí pouze v severní Skandinávii), výrazně zasahuje také do Asie, pobřežních oblastí Austrálie, na Nový Zéland a do Afriky. Její globální areál rozšíření přitom zaujímá plochu menší než 20 000 km².

Je částečně tažná, ptáci z východní, severní a částečně pak i ze střední Evropy na zimu migrují zejména do Středomoří a k pobřeží Atlantského oceánu. Migrují přitom v noci a na svá hnízdiště se obvykle opět navrací již v dubnu. V oblastech s nezamrzajícími vodními plochami se často zdržuje po celý rok.

Ačkoli je potápka roháč v současné době hojným druhem, jehož globální populace je odhadována na 530 000–1 700 000 jedinců, (její evropská populace přitom čítá více než 300–450 000 párů) v minulosti byla v mnoha zemích ve vysokém ohrožení. Typickým příkladem je Velká Británie, kde byla v průběhu 19. století téměř zcela vyhubena, v roce 1860 na jejím území ve volné přírodě přežívalo dokonce jen 42 párů. Hlavním důvodem tohoto drastického poklesu početnosti byl lov, její límcová a hrudní pera totiž byla velmi oblíbenou součástí dobové módy a sloužila jako dekorace na kloboucích.

V současné době pro ni však představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biotopu způsobená odvodňováním, znečistěním a vysušováním mnoha vodních ploch.

V posledních letech byl u její populace patrný viditelný pokles, načež byla zařazena na seznam zranitelných druhů. I přesto je však českou nejhojnější a nejznámější potápkou. Vyskytuje se prakticky na celém území státu až po nadmořskou výšku 600 m a hnízdí zde v počtu 3500–7000 párů. Ačkoli se v České republice vyskytuje po celý rok, v zimě je zde výrazně vzácnější (přezimuje zde pouze 1–2000 jedinců, ostatní odlétají do zimovišť).

Způsob života

Potápka roháč je ozdobou klidných, rybnatých vod, jež mají v ideálním případě vytvořeny široké rákosinové okraje a jsou bohatě zarostlé vodním rostlinstvem. Zde se ptáci objevují v dubnu či v květnu a často zůstávají do pozdního podzimu. Středoevropští a severoevropští roháči táhnou na zimu k jihu a na západ a přezimují v západní Evropě, také v Anglii a ve Středomoří. V zimě je vídáme v klidných mořských zátokách. Někteří roháči se pokoušejí přezimovat na sever od Alp, dostávají se ale během tuhých zim do velkého nebezpečí. Mnoho z nich, zcela vysílených, je pak zachráněno v zvířecích útulcích.

Rozmnožování

Roháči se často navracejí každoročně na své spolehlivé hnízdiště. Tady v dubnu a v květnu předvádějí svůj působivý a rozmanitý tok: vynášejí symbolicky hnízdní materiál ze dna a předvádějí jej partnerovi. Staví se na vodě hruděmi k sobě do výše, napřimují nádherný rezavě červený límec a třepetáním jej předvádějí, obtáčejí krk partnera nebo tlučou křídly. Přitom lze stěží rozeznat samici od samce. Pro páření budují ptáci úmyslně plošinu, na které se samice položí s dopředu nataženým krkem, přičemž leží zpola ve vodě. Hnízdo je plovoucí hromada odumřelých vodních rostlin. Jen nejmenší část vyčnívá nad vodu, větší, až 60 cm vysoká část je potopena.

Celkem může hnízdo vážit několik metrických centů. Ptáci je pravidelně staví tak hluboko v rákosinách, že není ohrožováno vlnobitím, ale také tak blízko u okraje rákosí, že k němu mohou staří ptáci bez námahy připlout a v nebezpečí se ponořit a odplavat. Hnízdění začíná většinou v polovině května. Oba partneři se při sezení střídají. Zatímco jeden sedí na vejcích, drží druhý v blízkosti hnízda před rákosinami hlídku. Obvykle leží hnízda jednotlivě, v jezerech velice bohatých na ryby ale i pohromadě v řídkých koloniích.

Sezení na vejcích trvá 27 až 29 dní, ve snůšce jsou 3 až 4 vejce. Zpočátku mají vejce zelenobílou barvu, brzy však jsou špinavě hnědá. Mnohé snůšky zničí vrány, jiné pochopí, načež dochází v pozdním létě k náhradním snůškám. Mláďata roháčů se líhnou v červnu a rostou tak rychle, že už v červenci začínají létat. Rodina však zůstává pohromadě až do podzimu. Prachové peří mláďat je na hlavě a hřbetě nápadně dlouhé. Od prvního dne dovedou mláďata plavat, ale ještě se nepotápějí. Zpočátku plavou a procházejí se po hřbetě rodičů a nechávají se tam i krmit. Rodiče je často berou pod křídly i při potápění. Dostávají od obou starých ptáků rybky a vodní hmyz i peří, které si rodiče vyškubávají nebo nacházejí na vodní hladině. I odrostlí roháči požírají pravidelně peří.

Potrava

Hlavní složku potravy u potápky roháče tvoří ryby, které loví pod vodou. Zde přitom dokáže vydržet až 3 minuty a dosáhnout hloubky až 20 m, většinou se však nepotápí hlouběji než 6 m. Křídla má přitom složená podél těla a k pohybu pod vodou využívá končetin. Živí se zejména menšími rybami ve velikosti 5–20 cm, přednostně pak zástupci z čeledi kaprovitých, denně přitom spotřebuje zhruba 150–200 g potravy. Mimo nich požírá i hmyz, korýše (včetně mořských krevet), měkkýše, pulce a žáby.

Poraněním ostrými kostmi předchází polykáním vlastního peří, které v žaludku vytváří hmotu, do které se nestravitelné zbytky obalují.

Hlas Potápky roháče


Polák velký     Ptáci     Racek chechtavý