Cejn velkýNemá dobu hájení

Minimální lovná délka: není

Není chráněn

 

latinsky: Abramis brama
slovensky: Pleskáč vysoký
anglicky: Bream
německy: Brassen, Brachsen
hovorově: plétna, malý cejn – zrcátko, vlaštovka, velký cejn – lopaťák

řád: Máloostní
čeleď: Kaprovití

potrava: všežravec
délka života: 30 let
pohlavní dospělost: 4. rok
doba rozmnožování: duben-květen

běžná velikost: 30-45 cm
maximum: 90 cm

Cejn Velký. Hojná větší kaprovitá ryba s vysokým tělem obývající nížinné toky a teplejší stojaté vody. Je druhem, po němž bylo označeno nejspodnější (cejnové) pásmo toku našich řek.

Fotky této ryby na google.com

Okamžiky, kdy se daří tahat velké cejny jednoho za druhým jsou věčným snem každého plavačkáře.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 tvrdé paprsky a 9 – 10 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 tvrdé a 23 – 29 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 15 – 18 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 7 – 9 měkkých paprsků. V postranní čáře je 50 – 59 šupin, nad postranní čárou je 12 – 15 a pod postranní čárou 6 – 10 řad šupin.

 

Cejn V. – Oko menší.
Ocasní ploutev jednobarevná.
Ploutve šedé.
Cejnek – Velké oko.
Ocasní ploutev s černým lemem.
Prsní a břišní ploutve načervenalé,
oranžové

Požerákové zuby cejna jsou poměrně subtilní. V poměru k velikosti těla patří mezi kaprovitými rybami k nejmenším. Jsou jednořadé, obvykle se vzorcem 5 – 5 (na každém oblouku 5 zubů v jedné řadě).

 

Čeho si všímat při běžném pohledu:

  • vysoké ploché tělo
  • v mládí stříbrné, později šedožluté zbarvení boků
  • všechny ploutve tmavé
  • dlouhá řitní ploutev
  • spodní ústa protažitelná v “chobot”

Cejn velký je jednou z našich nejhojnějších, nejznámějších, nejvíce lovených a nejčastěji zkoumaných ryb. Jeho typickým prostředím byly původně dolní toky a klidné úseky řek s bahnitými nánosy na dně. Rozšířil se ale i do stojatých vod od tůní až po rybníky, pískovny nebo údolní nádrže. Na mnoha místech je dominantním druhem, tvořícím většinu biomasy, v čemž mu zpravidla konkuruje pouze vysazovaný kapr.

Typickým znakem cejna je vysoké ploché tělo, díky němuž obdrželi větší jedinci přezdívky jako lopata nebo lopaťák. Boky cejna jsou pokryty šupinami, jejichž barva se s postupujícím věkem ryby postupně ztmavuje až do typického šedožlutého nebo nazlátlého odstínu. Ploutve jsou dlouhé, špičaté a všechny mají tmavou barvu. V ocasní ploutvi je dolní výběžek většinou delší a špičatější než horní. Řitní ploutev je dlouhá a co do délky jí mohou konkurovat pouze ploutve zbylých dvou druhů cejnů žijících na východě našeho území.

Ústa cejna jsou výrazně spodní a ryba je může vysunout směrem dolů jako kratičký chobot, s jehož pomocí proniká v usazeninách dna ke své potravě.
Cejn je na našich vodách původní nenahraditelnou rybou mající značný význam pro sportovní rybolov od rekreačního chytání až po závodní plavanou.

Základní údaje

Délka:

průměrná: 30 až 45 cm
obvyklé maximum: do 55 cm
rekordní hodnoty: kolem 80 cm

Hmotnost:

průměrná: 0,3 až 1kg
obvyklé maximum: do 3 kg
rekordní hodnoty: kolem 7 kg

Výskyt v ČR

Vyskytuje se prakticky ve všech řekách parmového a cejnového pásma, údolních nádržích, říčních ramenech a větších stojatých vodách. Místy ho lze označit za dominantní druh tvořící převážnou část obsádky revíru. Příliš početné populace mají sklon zakrňovat. V teplých rozlehlých vodách roste rychleji, proto největší cejnky na našem území najdeme ve velkých mělkých údolních nádržích. Úlovky obrovských exemplářů pocházejí z jezer pod Pálavou nebo z ÚN Nechranice.

Biologie druhu

Cejn velký je způsobem života velmi typickou rybou. Vybírá si nejraději pomalu proudící nebo stojaté vody s měkkým bahnitým dnem, v němž si hledá převážnou část své potravy.
Jedná se o hejnovou stanovištní rybu. Větší migrace podniká pouze v období tření. Na rozsáhlejších vodách je obvyklé, že se cejni přes den drží na hloubkách dále od břehu a v noci vytahují do mělčin za potravou. Na některých vodách je možné se o tom snadno přesvědčit ponecháním většího množství krmení v mělké vodě třeba i pouhý metr od břehu. Do rána obvykle zmizí.

Potravu cejna tvoří drobní živočichové ukrývající se v bahnitých nánosech (nitěnky, patentky, …) zbytky odumřelých organismů (detrit) a v letním období může tvořit značnou část potravy cejna plankton.
Tření cejnů probíhá zjara, nejčastěji v květnu, vzácněji v červnu. Někde se cejni třou jednorázově, jinde ve 2 – 3 dávkách. Samci mají v průběhu tření výraznou třecí vyrážku, která se vytváří už zhruba měsíc před výtěrem. Kvůli výtěru se cejni shlukují do početných hejn a občas podnikají kratší migrace – například do přítokových oblastí přehrad. Častým jevem je postupné vytírání ryb podle velikosti. Větší jedinci se třou jako první a po nich se do výtěru postupně zapojují stále menší ryby.

K výtěru dochází v ideálním případě na zarostlých mělčinách, protože cejn je druhem ukládajícím jikry na vodní rostlinstvo, kořínky vrb a podobné substráty. Intenzita tření bývá nejvyšší v nočních hodinách.

Společně s cejny se často vytírají i další druhy ryb, takže tento druh vytváří možná nejvíc mezidruhových kříženců ze všech našich ryb. Kříženci s ploticí a někdy i s cejnkem malým jsou místy poměrně běžní (na ÚN Orlík je z 1000 kusů „bílé ryby“ asi 5 – 7 kříženců). Pravidelně se cejn kříží i s perlínem. Kříženci velikostně zaostávají za cejnem, nesou znaky obou rodičovských druhů a u křížence s ploticí dochází i pohlavnímu dozrávání – např. u samců se tvoří výrazná třecí vyrážka. Je ovšem otázka, jak je to s životaschopností jejich pohlavních produktů.

Pohlavně cejn dospívá ve stáří 2 – 11 let, v průměru zřejmě asi ve 4. roce života. Samice může mít 30 000 – 350 000 jiker, průměrně kolem 100 000.
Cejn je jedním z našich nejvýznamnějších druhů ryb. Podílí se značnou měrou na celkové produkci mnoha našich revírů, jeho jikry a raná stadia potěru jsou potravou mnoha druhů ryb, mladší ročníky představují běžnou potravu většiny dravých ryb a dospělí cejni jsou významnou složkou potravy sumce. Přestože je na mnoha vodách hojný a místy se dá hovořit i o přemnožení, na mnoha tekoucích vodách dochází k poklesu jeho početnosti a vymizení větších exemplářů. Jedním z důvodů je mimo jiné nedostatek vhodných míst k výtěru v korytech regulovaných toků.

Rozměry a růst

Růst cejna je velmi proměnlivý. Zatímco za příznivých podmínek roste poměrně rychle, může vytvářet i zakrslé přemnožené populace, v nichž se jedinci přes 30 cm vyskytují jen zřídka.
Literatura označuje cejna za dlouhověkou rybu schopnou se dožít i více než 30 let. Na většině míst výskytu však nenajdeme ani ryby polovičního stáří. Proto také jen malé procento cejnů dorůstá rekordních velikostí, což je na našem území délka přes 80 cm a hmotnost kolem 7 kg, v zahraničí pak vzácně i více. Existují i neověřené informace o cejnech s délkou přes 100 cm, ale žádná taková ryba zatím nebyla zdokumentována. Nejvíce informací o cejnech této velikosti pochází z Vltavy a nádrží na jejím toku. Například pod Štvanickým jezem na Vltavě měl být údajně nalezen uhynulý cejn o celkové délce 103 cm.

Přestože velcí cejni pocházejí obvykle z rozlehlých revírů, byly v minulosti dosaženy úlovky kolem 70 cm i na malých říčkách jako je Vodňanská Blanice nebo Nežárka. V současnosti obvykle nezbývá než hledat trofejní úlovek na velkých stojatých vodách.

Sportovní rybolov

Cejn je jednou z našich nejčastěji lovených ryb. Zejména to platí v případě údolních nádrží. Pro svoji vysokou početnost a ne zcela zanedbatelné rozměry je rybou, na kterou se mnozí rybáři i specializují. Loví se na plavanou nebo na položenou a u obou technik bylo vypracováno množství postupů a udicových montáží vytvořených speciálně pro lov tohoto druhu. Řada z nich vychází ze způsobu, kterým cejn nejčastěji přijímá potravu.

Ryba se při něm postaví do svislé polohy (hlavou dolů), nasaje usazeniny ze dna a vrátí se do vodorovné polohy. Plavačkáři toho využívají tak, že cejn s nástrahou v tlamě nadzvedne poslední brok zátěže a nadlehčí splávek. Při lovu na položenou je díky omezeným pohybům cejna při záběru zase možno nabízet nástrahu na relativně krátkých návazcích.
Kromě klasického rekreačního rybolovu je cejn klíčovou rybou při závodním rybolovu – ať už v plavané nebo při lovu na feeder a těžko se najde závodník, který by si mohl dovolit lov tohoto druhu opomíjet.

Určitým půvabem lovu cejna je, že nepatří k bojovným rybám a je možné ho lovit za pomoci velmi jemného náčiní. Silnější vlasce si obvykle vynucuje spíše typ dna, možnost záběru kapra nebo charakter některých udicových montáží.
Ojediněle je možno cejna lovit i na mušku nebo nejmenší vláčecí nástrahy, ale úlovky jsou většinou náhodné.

Možný výběr náčiní pro lov cejna:

Plavaná: Cokoli z nabídky plavačkových prutů – matchový prut, bolonézka, dělička nebo bič – výběr hlavně s ohledem na rozlehlost a charakter revíru nebo potřeby rybáře.
Koncový návazec v rozmezí 0,08 – 0,16 mm.
Nástraha – bílí červi, hnojáčci, larvy vodního hmyzu – zejména patentky, houska, oplatek, různá těsta, kroupy apod.

Položená: Prut s ohledem na podmínky lovu co nejlehčí – bez velkých nároků, feeder kategorie „light“ nebo v silnějším proudu i „medium“, pickerový prut.
Monofilní vlasce v rozmezí 0,08 – 0,22 mm. Silnější průměry hlavně kvůli možnosti záběru jiných ryb, zejména kapra anebo při použití krátkých návazců pevně spojených se zátěží.
Vhodnými nástrahami jsou bílí červi, houska, hnojáčci, různá těsta, kroupy, kukuřice, kolínka, extrudy, burizony, …

Muškaření: Vyhovuje delší prut pro lov na nymfu – 270 – 330 cm pro šňůru 4 – 6. Návazce lze používat v rozmezí 0,12 – 0,20 mm a jako nástraha jsou vhodné menší nymfy.

 

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

Úspěšnost braní podle fáze měsíce

Fáze Měsíce Počet úlovků v %
Couvající 25,93 %
Narůstající 22,22 %
Úplněk 14,81 %
Žádný 37,04 %

Průměrná váha podle délky ryby


Cejn siný    Ryby našich vod    Cejnek malý