Hlavatka Obecná ( Podunajská )

Hlavatka Obecná ( Podunajská ). Největší evropská lososovitá ryba obývající širší podhorské řeky. Na našem území se vždy vyskytovala jen okrajově, dnes je místy vysazována i mimo původní areál rozšíření.

Fotky této ryby na Google:

Krása, mohutnost a divokost hlavatky lákají i dnes zapálené rybáře do odlehlých míst s nádhernou přírodou, aby si změřili síly s královnou rybí říše.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 8 – 12 paprsků, řitní ploutev 7 – 10 paprsků. V postranní čáře je 115 – 160 šupin, nad postranní čárou je 28 – 38 a pod postranní čárou 25 – 35 šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• štíhlé protáhlé tělo
• drobné jemné šupiny
• tuková ploutvička, téměř vždy bez skvrn
• drobné černé tečky, často tvaru písmene X, nikdy na ocasní ploutvi
• načervenalé nebo narůžovělé zbarvení zejména zadní části těla včetně ocasní ploutve
• velká hlava, proporčně delší než u jiných salmonidů
• prostorná tlama s masivními čelistmi a zuby

Hlavatka podunajská (někdy též obecná) je velkou lososovitou rybou žijící celý život ve sladké vodě, zejména pak v podhorských řekách. Dorůstá značných rozměrů a je jednou z největších dravých sladkovodních ryb.

Na našem území obývala pouze vody náležející do povodí Dunaje, kde však byla vyhubena. Následovala řada pokusů o její vysazení a to i do vod, kde se původně nevyskytovala. Podobně jako na mnoha jiných místech Evropy skončila většina těchto pokusů neúspěchem.

V současnosti se hlavatka vyskytuje v Polsku, na Slovensku, v alpských zemích a na Balkáně. Od řeky Volhy na východ žije její poddruh běžně označovaný jako tajmen (Hucho hucho taimen). Je živěji zbarvený a dosahuje větších rozměrů.
Poznat hlavatku není příliš obtížné. Potíže mohou nastat jen u jedinců menší velikosti, kde dochází k záměně s pstruhem duhovým. Tělo této ryby je protáhlé, oproti duhákovi skoro vždy znatelně štíhlejší, narůžověle až hnědočerveně zbarvené s červenavou ocasní ploutví, která je na rozdíl od pstruha duhového bez teček. Tuková ploutvička je velká načervenalá a rovněž bez teček.Tmavé tečky jsou pouze na hlavě a na bocích. Hlava je velká, protáhlá s prostornou tlamou proporcionálně větší než u pstruhů. Podobně jako u jiných lososovitých ryb se na bocích mladých hlavatek vyskytují namodralé proužky, které obvykle zmizí ve druhém roce života.

U nás je dnes hlavatka druhem bez pravidelného trvalého výskytu, pouze na několika lokalitách dožívají kusy z předchozího vysazování. Během doby, kdy byla vysazována, byla nejčastěji lovena v menších velikostech a zaměňována s pstruhem a řadu kusů si lovci ponechali v době hájení. Oficiální výsledky vysazování jsou tak mnohem horší než skutečné, kdy se místy dá hovořit do jisté míry o úspěchu. Na mnoha místech však byla její přítomnost vnímána spíše negativně a proto je žádoucí do budoucna každé další vysazování tohoto druhu na našem území znovu pečlivě zvážit.

Základní údaje:

Výskyt v ČR:

Původně se u nás vyskytovala v povodí Moravy, kde se asi nejdéle udržela v Bečvě. Na mnoha dalších místech byla s různými úspěchy vysazována (Vltava nad Prahou, Vltava pod Lipnem, Dyje v okolí Znojma, Ohře, Otava, …).
Možná nejvýraznější výsledky přineslo vysazení hlavatky na Otavě, kde bylo uloveno nebo nalezeno uhynulých asi 10 jedinců kolem 1 m. V současnosti není v ČR revír, kde by se udržovala stabilní populace hlavatky.

Biologie druhu:

Hlavatka je rybou čistých řek lipanového a parmového pásma. Vyskytuje se i v nížinných úsecích řek s dostatečnou kvalitou vody – například se pravidelně vyskytovala v rakouském úseku Dunaje. Nadmořská výška většiny hlavatkových úseků se pohybuje mezi 200 – 600 m nad mořem. Ideální charakter hlavatkové vody je řeka s mělkými proudy a hlubokými tůněmi, které slouží hlavatkám za úkryt.

Do proudů vyráží hlavatky lovit. V tůních může žít i více kusů pohromadě a pak dochází k vytvoření jakési hierarchie dané velikostí ryb, kdy ty největší obsazují nejatraktivnější místa.
V letním období mohou hlavatky trpět zvýšenou teplotou vody. Vytahují pak buď trvale do proudů anebo mohou upadat do jakési letargie, kdy nepřijímají potravu.

Potravou dospělých hlavatek jsou ryby, vzácně i jiné vodní organismy. Asi nejčastější kořistí tohoto dravce jsou v dospělosti ostroretka, tloušť, parma, hrouzek a lipan. Velké exempláře dovedou ulovit i ryby dlouhé kolem 50 cm. Vzhledem k tomu, že velká hlavatka spotřebuje kolem 15 kg ryb ročně a její přítomnost se projevuje vytlačením části ryb z míst, kde nejčastěji loví, do proudnějších úseků, není u některých rybářů právě v oblibě. Zejména se to týká hlavatek vysazených na území Čech, kde například na Otavě devastované v zimě kormorány je výskyt velkého kusu doprovázen značným snížením rybí obsádky v oblasti jejího loviště.

Pohlavně dospívají samci hlavatky ve 3. a samice ve 4. roce života. K výtěru dochází brzy zjara po odchodu sněhových vod, nejčastěji asi v dubnu. Ryby vytahují do mělkých kamenitých úseků ve skupinách, z nichž se později vyčleňují jednotlivé páry. Samci mohou o samice tvrdě bojovat.

Hlavatky kladou jikry do hnízd, která zakládá samice, ale budují je oba partneři. Hnízdo je oválná prohlubeň ve štěrkovitém dně dlouhá 2 – 3 m a široká 1 – 2 m. V horní části je o něco hlubší. Jeho stavba trvá několik dnů a ryby při ní mohou přemístit i několik set kg materiálu včetně kamenů do velikosti hlavy. Během stavby jsou obě ryby velmi agresivní a napadají zejména příslušníky vlastního druhu. Výtěr probíhá v podobě mnoha krátkých aktů po dobu několika dní a samice vytřené jikry ihned zahrabává. Celkem jich může naklást 2 000 až 35 000 kusů. Po výtěru ryby hnízdo opouštějí.

Hlavatka je nezastupitelným druhem mnoha evropských řek, kde zastává výraznou roli vrcholového predátora regulujícího stavy prakticky všech ostatních druhů ryb. O významnosti této role svědčí i to, že v případě introdukce do jiných povodí je její vliv na jejich společenstva natolik zřetelný, že se vysazování hlavatky stává i terčem kritiky ze strany některých rybářů.

Rozměry a růst:

Růst hlavatky je rychlý, s výjimkou prvních let se blíží rychlosti štiky. Hlavatka však žije déle a může dosáhnout větší velikosti. Maximální údaje z Evropy hovoří o délce přes 180 cm a hmotnosti přes 60 kg u ryb z Dunaje, asi největší slovenská hlavatka byla nalezena po otravě na řece Hronu v roce 1949. Vážila 46 kg a její stáří bylo určeno na více než 30 let. Vědci připouštějí i možnost dosažení ještě vyššího věku, teoreticky snad až 100 let!

V praxi se dnes loví jako největší exempláře ryby kolem 130 cm s hmotností do 25 kg staré do 20 let. I tak je překvapivé, že dokáží tak dlouho unikat nástrahám rybářů.
U sibiřského poddruhu Hucho hucho taimen byly zaznamenány ještě větší rozměry. Největší údajně ulovený tajmen z řeky Kotuj měl vážit 105 kg při délce překračující 2 m. Hlavatka je největší lososovitou rybou vůbec.

Délky přes 1 m dosáhne hlavatka i na poměrně malých vodách, pokud je jejich voda dostatečně kvalitní a nabízí dostatek potravy. Malou řekou s výskytem překvapivě velkých exemplářů hlavatky je například slovenský Turiec.

Sportovní rybolov:

Hlavatka je vrcholový predátor živící se rybami často i značné velikosti. Proto je nejběžnějším způsobem lovu této ryby těžká přívlač ať už na umělé nástrahy nebo na mrtvou rybku na systémku. Poslední dobou přibývá i úlovků na muškařské náčiní. Úlovky hlavatky z území Čech v posledních letech včetně největších kusů byly dosaženy na poměrně malé vláčecí nástrahy, umělé mušky, ale i na žížalu a housku.

Záběry byly většinou náhodné a ryby byly zdolány na poměrně slabém náčiní. Hlavatka díky své citlivosti a spotřebě potravy nikde není hojná a jen pro zajímavost – průměrný úlovek této ryby z celého území Slovenska byl v letech 1954 – 1980 pouhých 137 kusů. Zájemci o lov hlavatky proto stále víc obracejí svůj zájem k zatím málo dotčeným populacím tajmena na území Ruska a Mongolska.

Možný výběr náčiní pro lov hlavatky:

Přívlač:  Prut délky 240 až 300 cm, podle očekávané ryby, charakteru místa a velikosti použité nástrahy buď s odhozovou hmotností 40 – 80g nebo až do 200 g (zvlášť při vláčení větší mrtvé ryby), výjimečně i víc.
Vlasec 0,30 – 0,50 mm pokud možno co nejkvalitnější nebo pletená šňůra s nosností 15 – 30 kg.
Nástrahy: Velké wobblery, plandavky, rotačky, mrtvá rybka na systémku, v poslední době i velké rippery. Legendární hlavatkovou nástrahou býval „mihulový cop“, což je dnes spíš zapomenutá folklórní záležitost. Velmi důležitá je kvalita trojháčků, které je často třeba vyměnit za silnější.

Muškaření: Prut kolem 3 m – AFTMA 8 nebo víc.
Vlasec 0,28 – 0,40 mm.
Nástrahy: Větší strímry a trubičkové mušky

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

Úspěšnost braní podle fáze měsíce

Fáze Měsíce	Počet úlovků v %
Žádný	100%

---