Hořavka duhová

Nemá dobu hájení

Minimální lovná délka: není

Není chráněn

 

latinsky: Rhodeus amarus
slovensky: Lopatka dúhová
anglicky: Bitterling
německy: Bitterling

řád: Máloostní
čeleď: Kaprovití

potrava: všežravec
délka života: 5 let
pohlavní dospělost: 1. rok
doba rozmnožování: duben-srpen

běžná velikost: 5-8 cm
maximum: 9 cm

Hořavka Duhová. Drobná kaprovitá rybka obývající zejména stojaté vody. Je proslulá neobvyklým způsobem rozmnožování – klade jikry do žaberní dutiny mlžů.

Fotky této ryby na google.com

Samička hořavky nořící kladélko mezi lastury škeble je klasickým obrázkem z naučných knížek o rybách.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 – 4 tvrdé paprsky a  7 – 11 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 4 tvrdé a 7 – 11 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře (velmi krátká) je 0 – 8 šupin, celkově je mezi hlavou a ocasem 34 – 42 řad šupin. Počet šupin nad a pod postranní čárou se neuvádí – v místě, kde se tyto údaje zjišťují, už není postranní čára vyvinuta.

 

Čeho si všímat při běžném pohledu

  • vysoké ploché tělo přecházející v tenký ocasní násadec
  • výrazná vysoce klenutá hřbetní ploutev
  • modrý pruh v zadní polovině těla
  • v době tření má samička kladélko
  • redukovaná postranní čára

 

Hořavka duhová je malá nenápadná rybka, která na většině lokalit svého výskytu uniká pozornosti sportovních rybářů. Obývá však řadu stojatých nebo i mírně tekoucích vod na našem území. Důležitou podmínkou výskytu hořavky je přítomnost mlžů, do jejichž žaberní dutiny uládají hořavky své jikry.

Přestože se jedná o malou rybku dosahující délky jen několika cm, není problém ji při podrobné prohlídce odlišit od ostatních druhů kaprovitých ryb. Tělíčko hořavky je poměrně vysoké s tenkým ocasním nástavcem, hřbetní ploutev je delší než u většiny našich kaprovitých ryb a je vyklenutá do oblouku. Zhruba od poloviny těla k bázi ocasní ploutve se táhne namodralý pruh dobře patrný zejména u samců. V době rozmnožování se barvy samců ještě zvýrazňují a kromě modrého pruhu se objevují narůžovělé tóny. Samicím zase v této době vyrůstá dlouhé kladélko.

Přestože hořavka nepatří mezi ohrožené druhy, počet lokalit jejího výskytu pomalu klesá. Ukazuje se, že jako u mnoha jiných organismů je i jejím případě ze všeho nejdůležitější zachování vyhovujících přírodních podmínek.

Základní údaje

Délka:

průměrná: 5 až 8 cm
obvyklé maximum: do 9 cm

Hmotnost:

průměrná: 2 až 4 g
obvyklé maximum: do 6 g

Výskyt v ČR

Vyskytuje se ve stojatých nebo mírně proudících vodách, pokud se v nich vyskytují i velcí mlži. Typickými místy výskytu jsou tůně v okolí velkých řek a některé rybníky. V Čechách je poměrně hojná v tůních středního Polabí.

Biologie druhu

Na místech, která hořavkám vyhovují, se může jednat o početný druh, který může svou biomasou překročit i 10 % hmotnosti obsádky. Nejlepší podmínky hořavkám nabízejí stará říční ramena, tůně, rybníky a zavodňovací kanály, v řekách vyhledávají místa s nejmenším prouděním. Dále vyžadují teplou, poměrně čistou vodu a přítomnost vhodných druhů mlžů – nejlépe velevrubů (kterým dávají přednost) nebo škeblí.

Hořavky žijí v početných hejnech, přičemž hejna obvykle tvoří jedinci stejného stáří. V zimě zůstává čilá – potravní aktivita neustává ani při teplotě vody kolem 2°C. Potravu hořavek tvoří v dospělosti řasy, rozsivky a detrit. Plůdek se po první 2 měsíce živí převážně planktonem.

Pohlavní dospělosti může tato rybka dosáhnout již v prvním roce života, ale zpravidla se hořavky třou až v následujícím roce. Tření je dávkové s dávkami po 20 – 40 jikrách a probíhá v poměrně dlouhém období od dubna do konce srpna, přičemž největší intenzity nabývá na začátku tohoto období a pak znovu na přelomu července a srpna. Za rok samice naklade v průměru 90 až 230 jiker.

Samci jsou v době tření velmi pestře zbarveni a na hlavě jim narůstá jemná třecí vyrážka. Samicím se zase vytváří asi 3 cm dlouhé kladélko. Výtěr zahajuje samec, který „obsadí“ vhodného mlže, odhání od něj ostatní samce a láká samice připravené k výtěru. Postupně se tře s několika z nich. Samička vsunuje jikry kladélka do žaberní dutiny mlže, samcovo mlíčí nasává mlž dovnitř spolu s vdechovanou vodou. Jikry se vyvíjejí uvnitř těla mlže a vylíhlý potěr se zachytí na jeho žábrech a zdržuje se uvnitř až do strávení žloutkového váčku. Hostitele opouští ve věku 20 – 30 dní, kdy měří 7 – 8 mm. Kdysi se uvádělo, že mlži na oplátku nechávají na žábrách hořavek vyvíjet svoje vlastní larvy – glochidie, podle posledních výzkumů však preferují spíše jiné druhy ryb.

Hořavka má v přírodě jen omezený význam, ale na lokalitách, kde žije hojně, může díky tomu, že se živí odlišnou potravou než jiné druhy drobných kaprovitých ryb, zvyšovat celkovou produkci ekosystému a být potravou dravých organismů.
Pro člověka byla zejména v minulosti zajímavou akvarijní rybkou, díky tomu byla vysazena na mnoha místech a dokonce byla zavlečena do severní Ameriky.

Rozměry a růst

Hořavka je krátkověká rybka dožívající se v našich podmínkách věku maximálně 5 let. V mnoha populacích je však už podíl jedinců starších 3 a více let menší než 1%. Růst je pomalý, zejména pak v místech s početnou obsádkou. Po dosažení pohlavní dospělosti přirůstá hořavka jen asi 1 cm ročně.

Sportovní rybolov

Hořavka bývá nejčastěji ulovena při lovu nástražních rybek do čeřínku, vzácně může zabrat při nejjemnější plavané. Záměrný lov tohoto druhu postrádá smysl, zajímavější je jeho chov ve studenovodním akváriu.


Hlavatka obecná    Ryby našich vod    Hrouzek kesslerův