Lipan podhorní

Hájen od 1.12. do 15.6.

Minimální lovná délka: 35 cm

Není chráněn

 

latinsky: Thymallus thymallus
slovensky: Lipeň obyčajný
anglicky: Grayling
německy: Äsche

řád: Bezostní
čeleď: Lososovití

potrava: všežravec
délka života: 10 let
pohlavní dospělost: 2-4. rok
doba rozmnožování: duben-květen

běžná velikost: 25 až 40 cm
maximum: přes 55 cm

Lipan Podhorní. Velmi osobitá lososovitá ryba s minimem teček, výraznou hřbetní ploutví a úchvatným vybarvením.

Fotky této ryby na google.com

Lipan není velkou ani extrémně bojovnou rybou, ale pro svůj půvab, krásu a ušlechtilost pohybů si získal obdiv a úctu mnoha rybářů.

Rozlišovací znaky

Lipan má, soudě dle literárních údajů, velmi variabilní počet ploutevních paprsků. Hřbetní ploutev by měla mít  3 – 11  nevětvených a 12 – 17 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 6 tvrdých nevětvených a 8 – 12 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 11 – 16 měkkých větvených paprsků a břišní ploutev 9 – 11 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře je 75 – 98 šupin.

 

Čeho si všímat při běžném pohledu

  • výrazně vyvinutá hřbetní ploutev
  • duhově zbarvené ploutve – hlavně hřbetní a břišní
  • tuková ploutvička
  • šupiny v řádcích
  • zvláštní tvar úst

Lipan podhorní je jednou z našich nejtypičtějších ryb. Na našem území je původní a vyskytuje se ve značné části Evropy včetně Skandinávie, kde je velmi hojný a vyskytuje se i v části Asie. Dále na východ žijí další druhy, např. lipan bajkalský.

Splést si lipana s jiným druhem ryby je prakticky nemožné. Jeho pestře zbarvené ploutve, mezi nimiž dominuje zejména hřbetní, dovolují poznat tuto rybu na první pohled. Ačkoli rybářský řád a některá starší literatura řadí lipany mezi lososovité ryby, vykazují od ostatních salmonidů tolik rozdílů, že jim moderní klasifikační systém vyhradil samostatnou čeleď. Od klasických lososovitých ryb se liší tvarem úst, která připomínají spíše síhy, většími šupinami, jejichž zbarvení vyvolává na bocích dojem jemného proužkování, tvarem ploutví a v neposlední řadě i velmi skromným výskytem teček nebo skvrn.

Zbarvení lipana je velmi proměnlivé a závisí na odstínu barvy říčního dna v místech, kde žije. Kolísá tak od stříbřitých tónů přes narůžovělé až po temně hnědofialové. Také z barev na ploutvích vystupuje někdy víc červená, jindy růžová nebo tyrkysová. A právě díky krásnému zbarvení je lipan velmi oblíbenou sportovní rybou. Když se ještě přidá relativně obtížný lov muškařským náčiním, pověstná lipaní opatrnost, schopnost bojovat po zaseknutí na udici a estetická stránka celého lovu, není divu, že mnozí rybáři by lipana prohlásili za krále našich ryb.

Lipan v minulosti nebyl příliš hojný. Díky zvládnutému umělému výtěru a vzniku mnoha sekundárních lipanových pásem pod přehradami se stal během 2. poloviny 20. století poměrně běžnou rybou. Dokumentují to statistiky rybářského svazu, podle nichž se v roce 1960 ulovilo na území Čech a Moravy 5 871 lipanů a v roce 1980 už 80 351 kusů této ryby. V současnosti stavy lipana opět klesají. Příčinou je nadměrný lov, rozšíření výskytu zimujících hejn kormorána, nevyrovnané průtoky včetně katastrofálních povodní a snad i zásahy do členitosti říčních koryt, i když lipan není zdaleka tak náročný na množství úkrytů jako pstruh.

Základní údaje

Délka:

průměrná: 25 až 40 cm
obvyklé maximum: 45 cm
rekordní hodnoty: u nás přes 55 cm

Hmotnost:

průměrná: 0,2 až 0,6 kg
obvyklé maximum: kolem 1 kg
rekordní hodnoty: u nás přes 2 kg

Výskyt v ČR

Vyskytuje se v mnoha úsecích řek, které mu vyhovují, po celém našem území a momentální stavy závisí na intenzitě vysazování, rybářském tlaku a poslední dobou i na přítomnosti zimujících hejn kormoránů. Z vyhlášených revírů je možno jmenovat Ohři pod Nechranicemi, Vltavu pod Lipnem, Otavu, Dyji pod Vranovem, Svratku, Jizeru, Orlici, horní tok Labe, …

Biologie druhu

Lipan je významnou rybou čistých podhorských řek. Typické úseky, v nichž řeka zmírňuje svůj proud, ale uchovává si svou čistotu a písčité nebo kamenité dno s porosty vodních rostlin, jsou dokonce označovány jako lipanové pásmo.V minulosti na našem území zahrnovaly asi 300 km toků, v současnosti je to díky četným úsekům pod přehradami (na Ohři pod Nechranicemi, na Dyji pod Vranovem, …) téměř dvojnásobek. Výjimečně se lipan vyskytuje i v některých stojatých vodách.

Lipan na rozdíl od pstruha nevyhledává úkryty, ale postává volně v proudnici. Větší exempláře obývají hlubší tažné úseky. Během sezóny se lipan pohybuje mezi mělčími úseky, kde tráví léto a hlubšími, kde přezimuje.
Není tak plachý jako pstruh a lze se k němu poměrně snadno přiblížit, aniž by byl vyplašen.
Na rozdíl od pstruhů lipani celkem s oblibou žijí v hejnech. Pouze největší exempláře žijí samotářsky a údajně projevují i sklony k ochraně svého teritoria. Výzkumy mající za úkol zjistit míru vzájemné konkurence se pstruhem obecným potvrdily, že potravní spektrum a výběr stanovišť se u obou druhů překrývají jen částečně a na většině vod k výrazné konkurenci obou druhů nedochází.

Potravu lipan získává především na dně. Tvoří ji hlavně larvy chrostíků, jepic a pakomárů. Kromě nich konzumuje i další vodní bezobratlé – někde to může být korýš beruška vodní, jinde třeba mlž kamomil říční, blešivci, larvy pošvatek apod. Je samozřejmě schopen přijímat i hrubší složku potravy jako jsou žížaly nebo drobné rybky. Někdy se živí i jikrami ryb. Samostatnou kapitolu potravního spektra lipana tvoří náletový hmyz a stadia vodního hmyzu stoupající před líhnutím k hladině. Vyznat se v této části lipanovy potravy je důležité při jeho lovu muškařením, zejména pak na suchou mušku. Potravu lipan přijímá i v zimě a za jistých okolností je možno ho úspěšně lovit muškařením i v zimních měsících.

Pohlavně lipan dospívá ve věku 2 až 4 let, samci obvykle o rok dříve. Tření probíhá v dubnu až květnu. Výtěr probíhá v mělkých proudech s čistým písčitým nebo štěrkovým dnem. Ryby na trdliště najíždějí v hejnech. Samci na trdlišti obsazují a tvrdě hájí jakési třecí okrsky, kam nepustí žádnou rybu. Samice čekají pod trdlištěm na dobu, kdy jim zcela dozrají vaječníky a pak vplouvají mezi samce. Následuje fáze dvoření, kdy se pár postupně seznamuje a pomocí společných pohybů a vzájemných dotyků postupně stimuluje k vlastnímu tření. Během něj jsou ryby v tělesném kontaktu, často se dotýkají zadní částí těla a při vypouštění pohlavních produktů zároveň oplozené jikry zahrabávají. Počet jiker velkých kolem 3 mm se u jedné samice pohybuje mezi 1 000 až 10 000 kusů, nejčastěji ale v rozmezí 1 500 – 5000. Vývoj jiker trvá zhruba 14 – 20 dní.

Tření je pro lipany velmi stresující záležitostí, během níž navíc dochází k četným úrazům a zaplísnění a hodně ryb v několika následujících týdnech uhyne. To ve značné míře způsobuje doslova překvapivou krátkověkost druhu – více v kapitole o růstu.
Lipan je u nás původní typickou a nenahraditelnou rybou obývající nejkrásnější úseky vodních toků. Jeho význam pro jejich biologickou rovnováhu a přirozené fungování je nenahraditelný, stejně jako jeho význam pro sportovní rybolov. Zaslouží si proto ochranu a v rámci ní alespoň částečné úpravy dosavadních pravidel rybolovu.

Zhruba 80 000 lipanů lovených ročně v 80. letech 20. století představuje pravděpodobně maximum produkčních možností našich vod. S rostoucím počtem muškařů i stoupající kvalitou jejich vybavení už není možné přistupovat k této rybě podle prakticky stejných pravidel, jaká platí pro vysazovaného duháka. Jako první se nový přístup ve vztahu k této rybě projevil v regionálních úpravách rybářského řádu na území jižních Čech. Nejvíc ale záleží na samotných rybářích, protože jejich přístup k rybám bude mít nakonec vždy větší význam než administrativní opatření.

Rozměry a růst

Lipan roste poměrně rychle, ale jedná se o značně krátkověký druh, který se jen málokdy dožívá většího věku než 5 let. Protože jde o velmi atraktivní rybu, hledala se příčina této až překvapivé krátkověkosti a bylo zjištěno, že značné procento ryb uhyne krátce po výtěru na následky stresu, vysílení a četných zranění. Pokusně chované ryby vytírané uměle a ošetřované po výtěru antibiotiky se dožily 8 let než se staly obětí náhodné otravy.

I v přírodě se tak staré ryby mohou vyskytnout a vůbec nejstarším a zároveň nejtěžším lipanem pocházejícím z našeho území byla jikernačka dlouhá 54,5 cm a těžká 2,40 kg, která byla nalezena uhynulá v roce 1978 ve vyrovnávací nádrži pod ÚN Vír na Svratce. Její stáří bylo pro lipana neuvěřitelných 10 let a několik měsíců. Trofejní ryby přes 45 cm se buď s následky rozmnožovacího procesu dokázaly vyrovnat lépe než většina ostatních anebo se výtěru v některých letech života neúčastnily.
Dnes je naší nejlepší lipanovou vodou Ohře pod Nechranickou přehradou. Jsou odtud pravidelně hlášeny úlovky ryb s délkou přes 50 cm, což je na jiných vodách naprostý unikát.

Sportovní rybolov

Lipan je ryba lovitelná prakticky všemi běžnými technikami. Dá se lovit na plavanou, na položenou (často i na rostlinné nástrahy), pomocí ultralehké přívlače, ale pro ryzí sportovce je jediným přípustným způsobem lovu této nádherné ryby chytání na umělou mušku s klasickou muškařskou výbavou.
Naprostou a vyhlášenou klasikou je lov na suchou mušku, u něhož je estetický zážitek ze záběru a následného zdolání duhově zbarveného krasavce maximální.

Lipan ale bere velice dobře i na mokré mušky a nymfy, ba dokonce po velkou část sezóny bývají tyto techniky podstatně úspěšnější, zvláště při lovu větších jedinců.
Rybáři by měli při brození koncem května myslet na to, že v tomto období probíhá výtěr lipanů. Je třeba nevstupovat do oblasti trdlišť a to jak během výtěru, tak i v době líhnutí jiker. Na některých revírech nebo jejich částech může být brodění  v tuto dobu zakázáno, což je možná optimální řešení.

Možný výběr náčiní pro lov lipana

Muškaření: Jemnější prut v délce 240 až 305 cm (podle typu vody a zvolené techniky) – nejčastěji AFTMA 3 – 4, při nymfování i víc, někteří rybáři používají ještě jemnější pruty, zvláště na revírech, kde je minimum větších ryb.
Návazce: čirý monofilní vlasec 0,08 – 0,18 mm, velice vhodný je i fluorocarbon. Nejslabší návazce se používají při podzimím lovu na suchou mušku, nejsilnější při nymfování na velkých revírech s možností záběru velkého pstruha, parmy apod.
Nástrahy: Suché i mokré mušky, nymfy, ojediněle menší strímry.

Přívlač: Prut celkem libovolné délky s odhozovou zátěží do 15 g, spíš ale ještě méně.
Vlasec 0,10 – 0, 18mm.
Nástrahy: Zejména „měkké“ nástrahy z umělých hmot nebo peří – twistříky, mikrosmáčky, jigy, zatížené mušky. Někdy lipani berou i na nejmenší typy rotaček a voblerů.  Záměrný lov na tyto nástrahy však stojí za to zvážit s ohledem na možné poškození ryby hroty trojháčků.

Plavaná a položená:  Vyhovuje jakékoli jemnější náčiní, ale záměrný lov lipana těmito technikami není příliš etický (lipan má tendenci se „zažírat“) a v podstatě je nežádoucí, protože degraduje lipana na úroveň bílé ryby (doprovodný snímek zachycuje rybu zdolávanou na nymfovou mušku).

Na mimopstruhových vodách s výskytem lipana ale nelze zabránit náhodným záběrům (např. při lovu bílé ryby). Pokud se na nějakém místě chytají lipani tímto způsobem častěji, je na místě zvážit, zda v lovu pokračovat.
Protože je lipan aktivní v podstatě celý rok, je možné dostat záběr v poměrně tažné vodě i v zimních měsících.

 

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

Úspěšnost braní podle fáze měsíce

Fáze Měsíce Počet úlovků v %
Narůstající 50 %
Úplněk 50 %

Průměrná váha podle délky ryby


Lín obecný    Ryby našich vod    Losos obecný