Okounek Pstruhový

Okounek Pstruhový. Je u nás nepůvodním druhem dovezeným ze Severní Ameriky. Tam se vyskytuje v širokém rozmezí podmínek od chladných vod na jihu Kanady až po subtropické vody na Floridě.
Známý je například i z Kuby. Podle podmínek v místě výskytu dorůstá různých velikostí. V severní části areálu dorůstají okounci menších velikostí, zpravidla do 2 kg, ale na teplých a úživných lokalitách překračuje hmotnost největších jedinců i hodnotu 10 kg. U nás jen pokusně vysazen, např. střední tok Vltavy.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

První hřbetní ploutev má 9 – 11 tvrdých paprsků, druhá hřbetní  11 – 14 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 3 tvrdé a 10 – 12 měkkých větvených paprsků. V postranní čáře je 58 – 69 šupin, nad postranní čárou je 7 – 9 a pod postranní čárou 14 – 17 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• obrovská široce roztažitelná ústa
• na dravce vysoké tělo
• absence jakýchkoli svislých pruhů
• přední hřbetní ploutev je menší než zadní
• zelenošedé zbarvení s podélným tmavým pruhem (může být nevýrazný)

Už anglický název Largemouth bass napovídá, že se jedná o rybu s enormně velkou tlamou. Ta slouží okounkovi k pohlcování objemné kořisti, na kterou útočí jak v blízkosti dna, tak i ve vodním sloupci nebo přímo na hladině. Proto je okounek ve své vlasti velmi oblíbenou sportovní rybou. Loví se zejména na umělé nástrahy, které divoce atakuje a při následném boji s rybářem prý spojuje sílu kapra s divokostí pstruha.

Často se přitom brání efektními výskoky nad hladinu a zuřivým třepáním hlavou. Kromě rybářů je tak i vděčným objektem fotografů pořizujících dynamické záběry z lovu ryb.  Právě kvůli oblibě ze strany rybářů byl vysazen na mnoha místech světa včetně Evropy. I na našem území probíhaly pokusy s aklimatizací okounka, ale nebyly příliš úspěšně a většinou upadly v zapomnění. Asi první pokusy se zavedením tohoto druhu probíhaly na Třeboňsku kolem roku 1890. Od té doby proběhlo několik dalších vln snahy o rozšíření okounka v našich vodách, ovšem bez valného výsledku.

Dodnes je ale v omezeném počtu tu a tam chován a rozmnožován (VÚRH Vodňany), takže se s ním můžeme ojediněle setkat v některých soukromých revírech. V poměrně nedávné minulosti byl s nepříliš povzbudivými výsledky vysazen i do několika svazových revírů, zejména na jihu Čech (Lipno, pískovny u Veselí nad Lužnicí,…).

Větší úspěchy než u nás mělo vysazení okounka v jižních oblastech Evropy, například ve Francii a ve Španělsku, kde se ale častěji setkáme s příbuzným okounkem černým.
Poznat okounka pstruhového by neměl být problém, ale většina rybářů je při náhodném ulovení spíše zaskočena tím, že tento druh na lokalitě neočekává a setkává se s ním poprvé, mnozí ho pak vůbec neznají.

V našich podmínkch se s tímto druhem setkáme naprosto ojediněle, ale je možné, že atraktivita tohoto druhu podnítí v budoucnu zájem soukromého sektoru a okounek se stane složkou obsádky některých komerčních revírů. Potíž je, že podmínky panující v současných kaprodromech a duhákodromech se nezdají být pro tuto rybu právě ideální.

Základní údaje:

Výskyt v ČR

Výskyt kdekoli u nás je zcela závislý na vysazování. Jakýsi kmenový stav pro umělý výtěr je udržován v objektu pokusnictví Střední rybářské školy ve Vodňanech, odkud pocházejí přiložené snímky – jedná se o nádrž, kde okounci zimují a rybníček, kde je odchováván plůdek.

Z výraznějějších vysazovacích akcí je možné jmenovat vysazení 3300 ks do pískoven kolem Veselí nad Lužnicí nebo 12 000 ks do Lipna a několika menších jihočeských revírů v roce 1995. Úspěch těchto akcí byl nepatrný a pravděpodobnost, že se s okounkem setkáme na svazových revírech, je minimální.

Biologie druhu

Okounek je rybou spíše stojatých vod s členitým reliéfem dna a bohatými porosty vodního rostlinstva. Úplně nejvíc mu vyhovují teplejší stojaté nebo mírně tekoucí vody s nepříliš velkou hloubkou, protože právně v nich najde dostatek zarostlých úseků. V USA je ale často loven i v poměrně proudných řekách.

Narozdíl od našeho okouna je více teritoriální. Přesto ale může při lovu podobně jako náš okoun vytvářet hejna a v jakési rojnici nahánět potravu ke břehům.
Živí se živočišnou potravou, kterou loví jak ve vodním sloupci, tak i ze dna a z hladiny. Není přitom nijak vybíravý. V útlém mládí se živí planktonem, ale už při dosažení délky 5 cm začíná lovit potěr ryb. Kromě ryb v dospělosti loví i raky a na mnoha místech jsou významnou složkou jeho potravy žabí pulci nebo i dospělé žáby.

Dokonce byl kdysi doporučován jako vynikající hubitel obojživelníků, o nichž se ještě kolem roku 1900 věřilo, že chovu ryb škodí. Poměrně běžný je u tohoto druhu i kanibalismus. Vzhledem k rozměným ústům si troufá i na překvapivě velkou kořist – u mladších jedinců se v potravě objevují ryby dosahující poloviny délky jejich těla.
Samice pohlavně dospívají ve věku kolem 5 let, samci zřejmě o něco dříve. Výtěr probíhá koncem jara až začátkem léta, v našich podmínkách obvykle v červnu. Velmi důležitá je teplota vody. Při umělém chovu bylo u nás pozorováno, že pokles teploty pod 20 °C už působí problémy s líhnutím jiker.

Jikry bývají uloženy v hnízdech vyhloubených do měkkého dna a vystlaných úlomky vodní vegetace, která jsou hlubkoká 2 – 20 cm, široká 60 – 90 cm a nacházejí se na mělčinách s hloubkou do 120 cm. Hnízda staví samec, který k nim pak láká samice a po krátkých námluvách se snimi vytírá. Po výtěru je následně vnímá jako vetřelce a odhání je. Protože samec hlídá jikry i vylíhlý plůdek (běžně 10 – 15 dní, vzácně až 1 měsíc) a je agresívní vůči všem ostatním rybám, bývají mezi hnízdy větší odstupy – minimálně prý 9 m.
Samice může během sezóny naklást 2000 – 109 000 jiker a často tak učiní do několika hnízd patřících různým samcům.

Kromě toho prý okounek pstruhový špatně snáší konkurenci ze strany našeho okouna, který je daleko odolnější a přizpůsobivější.

Rozměry a růst

Pokud jde o růst okounka pstruhového, pak je otázkou, zda budeme mít na mysli rychle rostoucí ryby v subtropických vodách nebo exempláře vyrůstající v pro ně nehostiných podmínkách někde na severu areálu rozšíření. V subtropických lokalitách může délka pětileté ryby překročit hranici 50 cm a maximum se pohybuje někde kolem hranice 1 m při hmotnosti přes 10 kg.

Naproti tomu v našich podmínkách, které jsou pro okounka doslova na hranici jeho možností, roste mnohem pomaleji a jen vzácně tu překračuje délku 35 cm. Obvykle máme informaci o jednotlivých exemplářích a o maximálním věku či rozměrech, dosahovaných na našem území, chybějí informace.
Asi největší český okounek z revírů ČRS byl hlášen v roce 2005 z Nežárky. Jednalo se o rybu dlouhou 39 cm a vážící 1,12 kg.

Sportovní rybolov

Když se podíváme do USA, kde se stal okounek doslova kultovní rybou, uvidíme, že ideálními technikami pro jeho lov jsou přívlač a muškaření. Doslova lahůdkou je pak použití hladinových nástrah, například popů.
Jelikož se ale jedná o dravou a hltavou rybu, určitě by nebyl problém ulovit okounka i na plavanou nebo položenou.

V našich podmínkách pravděpodobně neexistuje veřejnosti přístupný revír, kde by bylo možné cíleně usilovat o úlovek této ryby a proto se setkáváme spíše s náhodnými úlovky dosaženými kteroukoli z jmenovaných technik.

---