Ostrucha Křivočará

Ostrucha Křivočará. Velmi zvláštní stříbrná ryba střední velikosti extrémně přizpůsobená životu u hladiny. Ostrucha křivočará je rybou, kterou rozhodně stojí za to alespoň vidět.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 2 – 3 tvrdé paprsky a  6 – 7 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 2 – 3 tvrdé a 23 – 28 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 14 – 16 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 6 – 7 měkkých paprsků. V postranní čáře je 95 – 113 šupin, nad postranní čárou je 12 – 15 a pod postranní čárou 3 – 5 řad šupin.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

• stříbrné zbarvení boků
• klikatá postranní čára klesající dolů k břichu
• téměř rovný hřbet
• velmi dlouhé ostře zašpičatělé prsní ploutve
• dlouhá řitní ploutev
• horní postavení úst

Ostrucha křivočará je zvláštní ryba s tělem přizpůsobeným k životu u hladiny. Svědčí o tom celý její vzhled připomínající dílem ouklej a dílem mořské „létající ryby“. Hřbet je prakticky rovný s jednou drobnou ploutví posunutou na začátek poslední třetiny těla, břicho je naopak vyklenuté. Hlava nese velké oči a vysoko postavená ústa. Prsní ploutve jsou překvapivě dlouhé a připomínají s trochou fantazie malá křídla, dlouhá řitní ploutev je svou délkou podobná řitní ploutvi cejnů. Boky jsou stříbřité podobně jako u oukleje. Asi nejtypičtějším znakem, který dal této rybě české druhové jméno, je velice křivolace zprohýbaná postranní čára, naprosto odlišná od postranní čáry ostatních našich ryb. Němci nebyli tak lichotiví, zohlednili pokřivený nebo hrbatý dojem, který ostrucha vzbuzuje a jejich pojmenování Ziege znamená prostě „koza“.
Na našem území se jedná o vzácný a chráněný druh, dále na východ se vyskytuje hojněji, běžná je místy v Maďarsku a v bývalém SSSR byla dokonce průmyslově lovenou rybou.

Základní údaje:

Výskyt v ČR

Vyskytuje se ve velkých řekách nebo stojatých vodách. U nás žije pouze ve velkých řekách dunajského povodí, hlavně na dolním toku Moravy a Dyje.

Biologie druhu

Ostrucha obývá hlavně rozlehlé vody od dolních toků řek přes velká jezera až po vodu brakickou. Populace z jezer a ústí řek mohou před třením tvořit obrovská hejna a táhnout proti proudu. Potravu ostrucha sbírá ve vodním sloupci a tvoří ji plankton a s rostoucí velikostí ryb pak hlavně rybí plůdek. Může konzumovat i měkkýše, sinice a samozřejmě i náletový hmyz.
Pohlavně dospívá ve věku 3 – 6 let. Tře se na různých místech ve stojatých vodách (kde vyžaduje alespoň mírné proudění vody) i v proudu řek, jikry jsou unášeny vodou a ve stojaté vodě nakonec končí na dně. Samice běžně klade 10 000 až 50 000 jiker, vzácně až kolem 100 000.
Ve vodách, kde je ostrucha hojná zaujímá v potravních vztazích podobné místo jako na moři sleď – pelagická hejnová ryba živící se drobnou živočišnou potravou. V moravských nebo slovenských řekách je spíše okrajově přítomným druhem bez většího významu.

Rozměry a růst

Růst ostruchy není příliš rychlý a zvláště pak u říčních populací. Maximální stáří se udává až 16 let, většina jedinců se dožívá méně než 10 let. Samice rostou rychleji než samci. Úlovky z našeho území jsou natolik ojedinělé, že nemá smysl vybírat mezi nimi trofejní jedince.

Sportovní rybolov

Záměrný lov tohoto vzácného a navíc chráněného druhu nelze doporučit. Protože chování ostruchy v mnohém připomíná mladší ročníky bolena, je pravděpodobné, že náhodné úlovky mohou být uloveny na plavanou, ale i muškařením nebo lehkou přívlačí.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

---