Síh Maréna ( Severní )

Síh maréna ( severní ). Stříbřitě zbarvená lososovitá ryba větších rozměrů dovezená do našich vod z jezer v zemích na sever od našeho území – zejména z Polska.

Fotky této ryby na Google:

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 – 4 tvrdé paprsky a 8 – 11 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3 – 4 tvrdé a 9 – 12 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý a 16 – 17 měkkých paprsků a břišní ploutev 2 tvrdé a 9 – 12 měkkých paprsků. V postranní čáře je 82 – 96 šupin.

U síhů je významným rozlišovacím znakem počet žaberních tyčinek. Maréna jich má 20 – 39, zatímco peleď 46 – 69. Znamená to, že filtrační aparát marény je výrazně hrubší a ta je proto nucena živit se většími planktonními organismy, což vede ve svých důsledcích i k tomu, že se spíše bude zajímat o nástrahy rybářů.

Čeho si všímat při běžném pohledu

• protáhlé stříbřité tělo
• tuková ploutvička
• šupiny tvoří vodorovné řádky podobně jako u lipana
• spodní ústa do jisté míry připomínající ústa lipana

Síhové tvoří samostatnou podčeleď lososovitých ryb a v mnoha ohledech se liší od klasického typu salmonidů, jehož ztělesněním je pro českého rybáře pstruh. Vzhledem připomínají spíše „bílou rybu“, protože obvykle mají stříbřité zbarvení a malou hlavu s nepříliš velkými ústy. Dobře znatelná tuková ploutvička a řada dalších anatomických znaků ale jasně dokládá příslušnost síhů k lososovitým rybám.

Většina síhů obývá rozlehlé stojaté vody v chladnějších oblastech celé severní polokoule. Obvykle se zdržují ve sloupci na otevřené vodě a živí se planktonem.

Některé druhy ale vybočují z tohoto schématu – obývají i řeky anebo se živí bentickou potravou, případně i dravě.

Řada druhů si je navzájem velmi podobných a praxi bývá odlišována velmi obtížně na základě podrobných měření a genetických testů. Problémy se systematickým zařazením se nevyhnuly ani maréně. Donedávna byla v literatuře uváděna jako poddruh síha severního – síh severní maréna (Coregonus lavaretus maraena), dnes je samostatným druhem.

Původně se maréna vyskytovala ve vodách Polska, Švédska a Finska – tedy států sousedících s Baltským mořem. Byla vysazena i v řadě dalších evropských zemí, ale vzhledem k taxonomickým nejasnostem je současný výskyt obtížné zmapovat.

Síh maréna je velká ryba – mezi síhy jeden z největších druhů, dosahující ve své domovině délky až kolem 1 m. U nás ovšem takových rozměrů nedosahuje.

Do Čech nechal jikry marény poprvé dovézt do svých rybníků třeboňský rybníkář Šusta poprvé v roce 1882 a od roku 1887 se u nás daří produkovat násady tohoto druhu umělým výtěrem. Dovezené jikry pocházely pravděpodobně z polského jezera Miedwie.

Od Šustových časů je tato ryba místy chována jako doplňkový druh v produkčních rybnících a byla vysazena i do řady údolních nádrží. Asi největší proslulosti dosáhla v tomto ohledu Lipenská údolní nádrž, kde se marény v určitém období lovily celkem pravidelně a dosahovaly i poměrně slušných rozměrů.

I když se většina marén uoví na stojatých revírech, občas bývá nějaká ulovena i ve vodách tekoucích.

Vzhledově maréna připomíná velké jedince bílé ryby – proporcemi těla odpovídá zhruba podoustvi. Tuková ploutvička, viditelné řádkování šupin na bocích a tvar úst ale připomínají spíše lipana než kaprovité ryby a pokud nahlédnete do břišní dutiny, na první pohled poznáte, že se o kaprovitou rybu nejedná ani omylem. Trávicí trakt uzpůsobený ke zpracování drobné živočišné potravy zabírá překvapivě málo místa a vzhledově připomíná útroby jiných salmonidů.

Základní zbarvení marény je stříbřité s tmavším hřbetem a šedými ploutvemi. V tomto ohledu se neliší od ostatních síhů včetně síha peledě, který se u nás rovněž vyskytuje. Asi nejvýraznějším rozdílem mezi oběma druhy jsou celkové proporce. Maréna má nižší a protáhlejší tělo s delší a špičatější hlavu s ústy posazenými podstatně níže než peleď.

Pro sportovní rybáře je dalším rozdílem schopnost marény přijímat hrubší potravu a z toho plynoucí snadnější ulovitelnost na udici. Ani tak se ovšem nejedná o často lovený druh a navzdory tomu, že je v některých přehradách poměrně hojná, úlovky udicí tomu neodpovídají. Na Lipně se tato situace řešila odlovy do tenatních sítí. Odlovy se prováděly v závěru roku, kdy se marény připravující se na výtěr shromažďovaly v blízkosti břehů.

Maréna je velmi citlivá na stres, poranění a zákal vody. Během výlovů rybníků snadno hyne a proto se musí z loviště vybírat přednostně. Je velmi ceněnou rybou s mimořádně kvalitním masem a v některých chladnějších a čistších rybnících může tvořit podstatnou část jejich obsádky. V 80. letech 20. stol. přesahovala produkce marény z rybničního chovu hodnotu 100 t ročně.

Při sportovním rybolovu není maréna díky zmíněné citlivosti, relativně krátkému věku a obtížné ulovitelnosti druhem, u něhož by bylo nutné a žádoucí důsledně uplatňovat filozofii „chyť a pusť“.

V posledních letech se vlivem značného prokřížení s peledí z našich vod čistokrevná maréna téměř vytratila. Není tomu tak jen u nás, podobné je to i jinde v Evropě. Jedna z mála populací původní čistokrevné marény údajně přežívá ve Štrbském plese ve Vysokých Tatrách, kde je maréna sice nepůvodní, ale nebyly zde vysazeny žádné jiné druhy síhů.

Křížení se původně provádělo záměrně kvůli lepším růstovým schopnostem hybridů. Vědci ale uvádějí, že postupem času se vlivem prokřížení objevuje v populacích síhů snížená reprodukční úspěšnost a také životaschopnost plůdku je prý nižší. Kříženci jsou navíc obtížněji ulovitelní na udici, což vede k poklesu úlovků dosažených sportovními rybáři.

V současné době se proto objevují snahy o zavedení umělého chovu marény i peledě v čistokrevných liniích. Pro sportovní rybáře je to nepochybně dobrá zpráva, znamenající naději na stoupající počet úlovků této zajímavé ryby.

Základní údaje

Výskyt v ČR

Nejvíce marén se zdržuje v údolních nádržích (Lipno, Slapy, Jesenice,…) a mohou se tu i přirozeně vytírat. Na menších stojatých vodách a v řekách je přítomnost marény závislá spíše na vysazování. Tam, kde se vysazuje v dostatečném počtu, může být poměrně hojná.

Biologie druhu

Síhové jsou ve většině případů ryby žijící ve vodním sloupci velkých jezer anebo i moří. Maréna samotná původně obývala hluboké vody velkých jezer v Polsku a východním Německu, kterým dominuje už zmíněné jezero Miedwie. K životu potřebuje chladnější čistou vodu s dostatkem kyslíku. Teplota nad 25°C je už pro ni smrtelná, stejně tak nasycení vody kyslíkem pod úrovní 70 %.

Maréna je hejnová ryba. Hejna síhů se obvykle pohybují ve velkých hloubkách na volné vodě a migrují za potravou. Potravu marény tvoří po většinu roku plankton doplňovaný červy, měkkýši, larvami chrostíků a potěrem ryb. Plankton síhové zachycují na žaberních tyčinkách, přičemž populace odkázané výhradně na tento druh potravy mají tyčinky mnohem hustší než ryby z jiných lokalit.

Tření marén probíhá v listopadu a prosinci a hejna ryb k němu najíždějí do pobřežní zóny. U nás bylo toto období využíváno k odlovu marén do tenatních sítí – např. na Lipně.

Přirozený výtěr u nás probíhá jen na některých lokalitách, zpravidla se jedná o větší údolní nádrže (prokázán byl např. na Lipně a Jesenici). Do většiny ostatních revírů jsou vysazovány marény získané umělým výtěrem a přežívání druhu tam závisí na kontinuitě vysazování.

Maréna dospívá ve 2. – 3. roce života. Ryby ve věku 3 – 4 roky jsou pak vybírány jako ideální pro umělý výtěr.Počet jiker se běžně pohybuje od 20 000 do 60 000, výjimečně by mohl být i vyšší, zvláště u velkých jikernaček. V nejsevernějších lokalitách svého výskytu a zejména pak na místech s nedostatkem potravy se marény netřou každoročně – pravděpodobně proto, že mají problémy shromáždit během jediné sezóny dostatek energie pro tvorbu pohlavních produktů.

V našich vodách představuje maréna dovezený druh, který doplňuje obsádku některých údolních nádrží. Je otázkou, nakolik bylo její vysazení šťastné, protože pro sportovní rybolov i rybí společenstva těchto vod představuje druh stojící poněkud stranou, i když místy dost početný. Jelikož se v případě nádrží jedná o umělé ekosystémy, určitě se v nich najde dost místa i pro marénu, která může využít střední vrstvy vodního sloupce a výrazněji si s ostatními druhy nekonkuruje.

Časem možná bude díky stále lepšímu náčiní i propracovanějším technikám lovu tato ryba lovena v mnohem větším měřítku. Důležité pro rybáře je vysazovat snáze ulovitelnou čistokrevnou marénu na úkor peledě a mezidruhových kříženců, což se snad v dnešní době děje.Význam marény v rybničním chovu je nesporný a pro produkční rybářství představuje jednoznačný přínos.

Rozměry a růst

Maréna roste poměrně rychle, ale nedožívá se příliš vysokého věku (vzácně přes 10 let, většinou mnohem méně). Její růst byl u nás sledován nejvíce u jedinců z rybničního chovu, kde se ale marény nedožívají vyššího věku, protože jsou maximálně jako čtyřleté ryby (často i dříve) distribuovány na trh.

Růst je rychlý zejména v prvním roce, roční marény z Lipna měřily 22 – 25 cm, z Jesenice dokonce až 30 cm.

Pravděpodobně největší údaj o velikosti marény pochází z táborského Jordánu, odkud je zmiňován jedinec o hmotnosti 8 kg.

Sportovní rybolov

Maréna roste poměrně rychle, ale nedožívá se příliš vysokého věku (vzácně přes 10 let, většinou mnohem méně). Její růst byl u nás sledován nejvíce u jedinců z rybničního chovu, kde se ale marény nedožívají vyššího věku, protože jsou maximálně jako čtyřleté ryby (často i dříve) distribuovány na trh.

Růst je rychlý zejména v prvním roce, roční marény z Lipna měřily 22 – 25 cm, z Jesenice dokonce až 30 cm.

Pravděpodobně největší údaj o velikosti marény pochází z táborského Jordánu, odkud je zmiňován jedinec o hmotnosti 8 kg.

Úspěšnost braní podle měsíců v roce
(od modré do červené, bez úspěchu do úspěchu)

---