Rejsec vodní

Není ohrožen

 

latinsky: Neomys fodiens

řád: hmyzožravci
čeleď: rejskovití
potrava: měkkýši, vodní hmyz, dešťovky, žáby, malé ryby
délka života: Průměrná délka života se pohybuje kolem 14 – 19 měsíců, vzácně pak až 2 roky.
pohlavní dospělost: v 1. roce
doba rozmnožování: duben – konec října

běžná velikost: 6,5–9,5 cm, 8-25 g.

Rejsec vodní. Je největší zástupce rodu rejsků. Hlava s tělem dosahuje velikosti 7,2 až 9,6 centimetrů, ocas 4,7 až 7,7 centimetrů, výška 1,6 až 2 centimetry a hmotnost 9 až 23 gramů.

Fotky tohoto savce na: google.com

Vzhled

Na rejsci vodním je krásně vidět velmi výrazná hranice zbarvení mezi leskle černou horní částí těla a boky. Spodní stranu těla má bílou až šedou. Má malé oči a uši a pro rejsky typický dlouhý zaostřený čenich. Rejsec špatně vidí, ale zato má dobře vyvinutý jak sluch, tak čich. S jedinci svého druhu se dorozumívá pachovými signály, ostrými hvizdy a zvuky připomínajícími ptačí cvrlikání. Zadní chodidla a prsty na nich lemují zvláštní tuhé, asi 4 – 5 mm dlouhé brvy, které zvětšují plochu tlapek při veslování.

Díky nich je velmi snadné poznat, že se jedná o rejsca vodního. Chodidla jsou tmavé, zpravidla mají černou barvu. Podobný nápadný brvitý kýl je u dospělých jedinců i na ocase. A jak probíhá jeho akce pod vodou? Rejsec vodní vesluje prudkými údery zadních nohou, jejichž prsty mají na okrajích řady brv pro zvýšení účinnosti nárazu. Brvy tvořící kýl po délce ocasu usnadňuje kormidlování. Vzduch zachycený v srsti vyvolává dojem stříbrného pruhování. Jeho délka těla se odhaduje zhruba od 6,5 – 9,5 cm.

Ocas má délku kolem 4,5 – 8 cm. Váha tohoto drobečka je 8 – 25 g. Občas dochází u rejsců vodních k hromadnému stěhování, kterého se naráz účastní celé stovky zvířat. Existují ještě dva rejsci: Rejsec horský (Nectogale elegans) a Rejsec malajsijský (Chimarrogale hantu).

Rozšíření

Ačkoli je rejsec vodní poměrně hojně rozšířen a je neustále aktivní, není snadné ho objevit. Hledat ho musíme na březích čistých, pomalu tekoucích potoků, nebo na polích zarostlých řeřichou potoční. Pronikavé hvízdnutí, ozývající se na louce poblíž vody, může znamenat, že rejsec právě svádí boj o své teritorium. Někdy je v blátě na břehu možné spatřit stopy předních i zadních tlapek zvířete, a pokud je bláto velmi mokré, pak i stopy po srsti na tlapkách a na ocase. S výjimkou Irska, několika malých ostrovů a části jižní Evropy žije téměř v celé Evropě a severu Asie.

Způsob života a potrava

Rejsec vodní tráví velmi rychle, obvykle ne déle než tři hodiny. Proto musí neustále ve dne v noci shánět potravu. Sliny rejsce vodního obsahují jed, který hraje významnou roli při lovu větší kořisti, jakou mohou být ryby a žáby. Slinné žlázy jediného rejsci obsahují takové množství jedu, které by dokázalo usmrtit dvě stovky myší. Rejsec vodní se ze svého místa pravidelně vydává na cesty za potravou, a to do vody i na souš.

Hlavní součást jeho jídelníčku tvoří malí korýši, vodní hmyz (například larvy chrostíků a potápníci), měkkýši a červi. Nepohrdne ani větší kořistí, kterou představují například žáby, malé ryby, čolci a malí savci. Na souši je rejsec vodní neustále v pohybu a svým pohyblivým čenichem prohledává všechny díry i skuliny a hrabe v zemi, aby objevil dešťovky nebo hmyz.

Stejně si počíná i při lovu na dně řeky či potoka, kde zkoumá kameny a vodní rostliny, pak s ulovenou kořistí vyplave na hladinu. Tlamičku má plnou ostrých, špičatých zubů, takže mu nečiní větší potíže udržet i kořist, která je větší než on sám. V průměru sežere rejsec vodní denně více potravy, než kolik sám váží. Když naloví více, než stačí sám sežrat, zřídí si zásobárnu potravy, ke které se vrací při vyhladovění. Rybáři si na rejsce stěžují právě proto, že jim požírá rybí potěr a jikry.

Občas žije v rodinných skupinách, ale v naprosté většině případů dává přednost samotářskému způsobu života a nesmlouvavě hájí své teritorium. V něm spí, hledá si potravu a zuřivě zahání každého vetřelce. V břehu řeky či potoka si vyhrabe noru, na jejímž konci vyhloubí rozšířenou komorou, ve které spí. Někdy používá opuštěné nory jiných malých savců. Je čilý ve dne v noci, jeho den je rozdělen na pravidelně se střídající období aktivity a odpočinku. Na zemi se většinou pohybuje rychlými skoky. Ve vodě se nezdržuje delší dobu a často vylézá na břeh, aby oschnul. Cestou se otírá o stěny nory, aby ze své srsti vytlačil vodu.

Rozmnožování

Rozmnožování rejsců vodních připadá na období v rozmezí od dubna do podzimu, především pak na květen a červen. Hnízdo si zakládá na suchých místech a měkce si ho vystýlá. Námluvy bývají zpravidla velmi bouřlivé. Samec se opatrně přiblíží k samici, aby zjistil, zda je připravena k páření. Jestliže se samice zachová odmítavě, může místo námluv dojít k vážnému boji. Velice často se samice brzy po porodu snaží pářit znovu, aby hned poté, co se první vrh osamostatní, mohla přivést na svět další mláďata. V jednom vrhu přichází na svět zpravidla pět až osm mláďat. Při narození jsou holá, slepá a váží pouze jeden gram, avšak velice rychle rostou a vyvíjejí se a za měsíc jsou již samostatná.

Info

 

 

1. Zuby s červenohnědými tipy.
2. Pohybující se po lesní půdě a v trávě.
3. Stopy jsou velmi mělké, malé, obvykle uspořádané v párech.
4. Pohybuje se kroky ne skoky, v zimě bývají jeho stopy viditelnější.
5. Na rozdíl od hlodavců a krtků nekope díry, ale využívá různé praskliny a dutiny. Avšak jeho tunely jsou dlouhé.

Obrázky jeho potravy

Obydlí

 

Lebka


Potkan obecný    Savci    Rejsek obecný